Juniorský světový šampionát v Dánsku

16.7.2019 Pavel Košárek Převzato z Sekce OB

Juniorský světový šampionát v Dánsku

V Dánsku proběhlo Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu.

A jaké bylo letošní mistrovství? Pořadatelsky určitě povedené. I když by se našlo pár drobností, vstřícní pořadatelé se je snažili napravit tak, aby to v dalším závodě bylo vždy lepší. Dotazem pořadatele proneseným každé ráno v karanténě, jestli jsme spokojení a je vše v pořádku, bylo vidět, že se velmi snaží, aby se nám mistrovství líbilo. Pěkně připravené byly arény i s poměrně velkou diváckou kulisou.

Závodní program zahajoval sprint ve čtvrti Lyseng na jižním předměstí Aarhusu. Při pohledu na fotomapu závodního prostoru bylo jasné, že se bude jednat o spletitý labyrint mezi obytnou zástavbou, v němž viditelnost snižovaly a právě orientační náročnost zvyšovaly ony živé ploty. Staviteli se podařilo připravit náročnou trať jak s delšími volbami postupů, tak s těmi kratšími, na kterých se ale i tak musel závodník rychle rozhodnout kudy běžet. Klíčem k úspěchu byla rozhodně plynulost běhu a vyvarování se přebíhání různých uliček či malých chodníčků. Tím, že se běželo na malém prostoru a byla použita mapotočka, mohl se stát pro závodníky závod monotónní, což zvyšovalo nároky na koncentraci. Naši závodníci si úvodní závod JMS pochvalovali. Z juniorek si nejlépe počínala Terka Janošíková, která skončila 6. s pouhými šesti vteřinami za medailí. Na trati se vyvarovala chyb, pouze volba na 7. kontrolu ji stála zhruba 12 sekund, kdy se z důvodu aut rozhodla pro jistější obíhačku. V juniorech podal vynikající výkon Tom Křivda, který doběhl na 9. místě se ztrátou 6 sekund na velkou bednu a 13 sekund na medaili. Viděli jsme tak nejlepší výkon českého juniora na sprintu od roku 2013.

Na klasickou trať jsme se přesunuli jižně od Silkeborgu. Běželo se na mapě s názvem Velling-Snabegard. Ve stejném prostoru se běžel závod JMS na klasické trati i v roce 1995 a i když byly starty obou závodů relativně kousek od sebe, koncepce tratí se naštěstí lišila. Tratě byly výrazně kopcovitější s mnohem více kontrolami. Nabídly tak vyloženě middlové pasáže, ale i volby delších postupů, které se nám podařilo předem celkem dobře odhadnout. Závod potvrdil naše očekávání, že budou rozhodovat sebemenší detaily a odstupy závodníků budou minimální. Z našich si opět nejlépe vedla Terka Janošíková. Sice si vybrala slabší chvilku za polovinou trati, ale bojovala až do cíle a připsala si další umístění na velké bedně. Solidní výkon Barči Chaloupské stačil na 25. místo a v závěsu doběhla 31. Anička Kopecká a 35. Eliška Sieglová. V juniorech dopadl nejlépe Tom Křivda, který se zhruba první třetinu závodu držel v první desítce, pak začal postupně ztrácet a uzavřel dvacítku nejlepších. Pěkné výkony přidal 26. Vítek Horčička a 27. Ondra Hlaváč.

Po volném dni, během kterého jsme absolvovali model na krátkou trať a zvládli zregenerovat například u kroketu :-), přišla na řadu kvalifikace krátké trati s následným finále. Vše ohledně krátké trati se odehrávalo v oblasti Gjern Bakker. Proběhl tam i modelový trénink, takže se potvrdilo, že tento terén bude mix kontinentálního terénu se severským - náročná podložka s vysokou trávou a borůvčím, ale kromě hustníků celkem obstojná viditelnost. V prostoru semifinále rozsáhlá oblast semiopenu, ve finále především v severní části vrstevnicově členitý prostor. Pokud bych to měl něčemu přiblížit, napadá mě skotská vysočina :-). Poměrně netradiční bylo řešení pre-startu, který byl ve východní části shromaždiště, zatímco aréna v západní. Na kvalifikaci to ani tak nevadilo, protože komentář nebyl moc slyšet. Ale když na finále byl navíc start umístěn přímo v aréně, jednalo se o další stresový faktor pro všechny závodníky.

Využitý prostor semifinále byl poměrně malý, takže opět přišla na řadu mapotočka. Prostor semiopenu byl ohrazen ploty, které se daly překonávat jen na vyznačených místech a tomu byla uzpůsobena stavba trati. Vzhledem ke stavbě následného finále, bylo semifinále hodnoceno jako povedenější. Nám se povedlo postoupit v počtu 4+4, přičemž Barča Chaloupská s Terkou Janošíkovou své rozběhy vyhrály a Tom Křivda doběhl druhý. Smůlu měla především Nikča Thýnová, kterou dělily od postupu 4 sekundy.

Tratě finále vyvolaly mezi některými rozpaky. Pravdou je, že se jednalo v podstatě o oběhnutí lesa na stejně dlouhých postupech bez jakékoliv změny směru. Současné technologie rozhodně dovolují větší variabilitu při stavbě tratí. Na druhou stranu každý jednotlivý postup (vyjma jedničky :-)) měl svoji náročnost a pro jeho zdárné absolvování bylo nutné využívat všechny navigační techniky, protože bílá barva v mapě zde neznačila čistý les, jak ho známe od nás. My jsme měli velkou radost, když se Terce Janošíkovépodařilo prolomit prokletí šestých míst a vybojovala v tomto závodě bronzovou medaili a rozšířila tak sbírku medailí z JMS na všechny disciplíny. Další naše závodnice ve finále A doběhly na 21. (B. Chaloupská), 27. (E. Sieglová) a 31. místě (A. Kopecká). V juniorech se Tomovi úplně nepovedlo navázat na výkon ze semifinále a skončil po několika chybách na 27. místě. Těsně za ním doběhl Vítek Horčička (29.). Další závodníci v A finále Jonáš Fencl a Honza Gajda doběhli na 45. resp. 46. místě.

Štafety - pátý závod během šesti dnů a sil už moc nezbývá. Ale právě ta týmová atmosféra pomáhá závodníkům vydolovat ještě poslední zbytky sil a předvést v tomto prestižním klání co nejlepší výkony. Při velké vyrovnanosti některých našich závodníků jsme složení štafet ladili do poslední chvíle. Na tomto místě bych ještě jednou rád poděkoval Elišce a Honzovi Gajdovi, kteří svým pozitivním přístupem na prvním úseku druhých týmů také výrazně přispěli k celkovému umístění našich štafet. Do lesa jsme tedy nakonec vyslali tyto sestavy: D20: A. Kopecká - B. Chaloupská - T. Janošíková, E. Sieglová - K. Grycová - N. Thýnová; H20: V. Horčička - O. Hlaváč - T. Křivda, J. Gajda - J. Rusin - J. Fencl. Pokyn zněl jasně, udržet se v čelní skupině, protože jakákoliv ztráta se v mezinárodní konkureci špatně dohání, ale také neztratit kontakt s mapou a neřítit se nikam bezhlavě. To se nám podařilo, naši závodníci vyrobili minimum chyb a proto se udrželi po celou dobu závodu tak vysoko. Nakonec si oba áčkové týmy připsaly velmi cenné 5. místo podtržené navíc 15. resp. 16. místem béčkových štafet v neredukovaném pořadí. Závodní prostor byl podle očekávání nejméně kopcovitý, i když úplně kopce nezmizely. Vyznačoval se proměnlivou viditelností a průběžností a díky zdařilé stavbě tratí se všem závodníkům líbil.

Naše reprezentace neměla po loňském veleúspěšném Maďarsku jednoduchou pozici. Přesto si troufám tvrdit, že naši závodníci obstáli a v mnoha případech předvedli optimální výkony. Nejvíce se dařilo Terce Janošíkové, která ve všech závodech stála na velké bedně a podařilo se ji vybojovat zaslouženou medaili na krátké trati. Její pozice byla přitom velmi těžká. Sama obhajovala 3 medaile a i když se chce člověk od toho oprostit sebe víc, stejně si na sebe podvědomě klade ty nejvyšší cíle. Dobré výkony v lesních disciplínách předvedla Bára Chaloupská, kdy ji pár desítek sekund navíc jak na klasice, tak na krátké trati stálo umístění mezi 10. - 15. místem. Nejlepší výkon pak předvedla na štafetách, když vytáhla náš tým ze 13. místa na 7. Nerozlučnou dvojkou ve výsledkové listině pak byla Eliška Sieglová s Aničkou Kopeckou, které se v obou lesní disiciplínách umístily vždy kolem 30. místa. Eliška navíc měla zaděláno na pěkný výsledek na krátké trati, když ji 40 sekundová chyba odsunula z TOP20.

V juniorech byl naší jedničkou dle očekávání Tom Křivda. Pro nejlepší individuální výsledek si doběhl na sprintu. Měl slušně rozběhnutou klasiku a ke konci mu ubývaly síly, přesto umístění kolem 10. místa nebylo daleko. Své letošní zlepšení po technické stránce potvrdil výborně fyzicky disponovaný Vítek Horčička. Parádně rozběhnul štafetu a v lesních závodech se umístil vždy do TOP30. Klasiku jako Vítek zvládl stejně dobře i Ondra Hlaváč a navíc podal koncentrovaný výkon na 2. úseku štafet. Nadějnými výkony ukázal na svůj potenciál i nejmladší člen týmu Honza Gajda. Všichni závodníci si pak zaslouží pochvalu za týmový výkon ve štafetách.

Na závěr bych rád poděkoval všem závodníkům za vytvoření skvělé atmosféry v průběhu závodního týdne a také jejich trenérům, kteří se podílí na přípravě. Velké díky patří našim fanouškům, z nichž si někteří našli cestu i do cílových arén. A to poslední díky patří realizačnímu týmu, který v podstatě nonstop zajišťoval hladký průběh akce :-).

Na závodech JMS byla přítomna po celou dobu i Česká televize, což nás velmi těší, na 40 minutovou reportáž se můžete podívat zde.


« zpět